Ráno jako malované a každej ví, že kafe a esíčka jsou nejlepší vstup do dne. A pak něco toho českého ema, ideálně z Orlové. Řvoun Honza řádí na scéně jako smyslů zbavený a ANNE M. CHRISTIANSEN za ním nastavují laťku hodně vysoko. Ten smutek po ukončení THE SIN OF LILITH je rozehnán.

Když teď po Fluffu dohledávám věci, které mě živě podlomily kolena, hledám i MURDER OF CROWS, našel jsem sice boží stejně pojmenovaný projekt, na kterém postižená liliputka na vozíku neuvěřitelně tklivě zápasí svýma houslema a hlasem o vaši duši, ale to není tak docela to, po čem nyní jdu, ačkoliv to vřele doporučuji. Švédi měli jiný kvality. MURDER OF CROWS totiž vede androgynní týpek, kterýho si prostě všimnete už z dálky a stále budete přemýšlet, jestli je to kluk, holka nebo anděl spadlej z nebe. Na podiu však divočí jako infernální vojsko tvořený zběsilým hardcorem, poháněným přímočarou punkovou rytmikou a hodně rozervaným řvaným projevem.

Oproti tomu hlavní scéna začíná velmi uvolněně s rakouskou punkrockovou omladinou ASTPAI. Sluníčko se jim sice přivolat nepodařilo, ale po MURDER OF CROWS celkem fajn vydechnutí. A žánrové veletoče nekončí. Ve stanu je něco, co mi tak docela nezapadá - týpek s houslema a tričkem NAPALM DEATH, to na Fluffu není úplně častej jev. Zvláště, když se v jeho kapele snoubí atmosférický houslový nálady s tím nejčernějším black metalem. Jméno je DAWN RAY´D, tohle si musím ještě projít, protože zas musím putovat dál. Hlavní scénu opustili Rakušáci a vtrhli na ni vražední Švédi TOTEM SKIN, jejichž fošnu jsme tu před nedávnem recenzovali a to budou zcela jistě hodně krvavý jatka.

Za mě jeden z nejlepších setu ve Fluff Tentu tento rok. Na hlavní stejdži jsem si ohromně užil TOTEM SKIN. Švédská kapela rozkročená rovnýma nohama mezi hardcorem a severským black metalem evokujícím přírodní náladou a majestátnou atmosférou klasiky žánru, kdy bych se neštítil zmínit třeba i staré BORKNAGAR, mě smetla  jak se patří. Vřelé doporučení!

DEER IN THE HEADLIGTS jsou z Banja Luka, což je druhý největší město Bosny a hlavní město Republiky Srbské. Když je teď sjíždím z desek, je to moc fajn špinavé screamo starého střihu, na koncertu mě však nepřesvědčili a to nejzajímavější byl pro mě původ a zpěvačka. Škoda, možná měli dostat druhou šanci. Mířim od nich na POTENCE, Francie a screamo starý školy. Nebo možná screamo-violence, tady nečekej žádný brnkání, punková rytmika stále jede a kytara drhne riffy pěkně odspoda, ať maj ten správnej lauf. Žádný sraní s tím. Pak mám nějaký festivalový povinnosti a unikají mi  RENOUNCED, ale prej to byl stejně celkem špatnej metalcore. Ale říkal to náš Honza a ten se v metalcoru nevyzná, tak nevím a neřeším to, protože to zásadní jsem stihnul … NOISE SPEED HELL!!!

Sebranka japonských kamikadze pilotů NOISE SPEED HELL se do toho stejně, jako minulý týden na Obscenu vrhá naprosto po hlavě. Vlastně nechápu, jak to může bubeník může při svý velikosti a výzoru japonské verze Hurvínka sázet takový šlupky v tak vysoké frekvenci. Dva zpěváci dělají před nejmenším stanem peklo. Lidi lítají vzduchem. Před koncertem si vybírají slečnu z publika, aby přečetla jejich vzkaz, „jsme z Japonska, to je daleko, máme to k vám dvacet hodin, pokud zahrajeme dobře, tak si prosím kupte naší nahrávku nebo tričko“, mimochodem mají splitko s MIR a je boží.

Jediná nevýhoda NOISE SPEED HELL byla v tom, že neměli XL trička a co je horší, kryli se se spíšeným kvartetem NERVÖUS, z těch stíhám jen malou chviličku, bohužel. Na velkém pódiu mezitím řádí YOUTH A VOIDERS, pravověrný punk-rock s refrénama ááááá óóóó v každé skladbě. Po jejich setu se v publiku stále to ááá óóóó ozývá a já opět kvituju lehkou odbočku v programu.  Melodické vokály, jednoduché přímočaré a čitelné akordovky ve večerním slunci, prostě osvěžující set.

MINORITY OF ONE jsou další skvělou hardcore-punkovou lopaťárnou ze starý školy, se silným důrazem na melodičnost. Už před dvěma lety totálně zlikvidovali scénu ve stanu. Američané GHOSTLIMB tu byli už v roce 2009, doteď si pamatují to hrobové ticho, když jejich basák vyprávěl dost špatné vtipy, ale jejich thrashujícímu hardcoru se daří dobře. I tak se mi mnohem více líbila druhá kapela, ve které jejich členové působí. Tou jen nejpřísnější screamo pod sluncem zvané GRAF ORLOK. Proč nejpřísnější? Protože je soustruženo grindcorovými hroty.

Grindovku GRAF ORLOCK předchází jejich pověst, a zcela právem. Nedočkal jsem se žádného tupého výplachu, ale pečlivě strukturované intenzivní řežby přerušovanou filmovými samply. GRAF ORLOCK i TOTEM SKIN přitom spojovala ohromná dynamika celé show – zatímco u některých kapel slyšíte jednu skladbu a víte, jak bude znít deset dalších, obě tyto smečky ukázaly pestré mordy, pro které stálo za to zhlédnout set od začátku do konce.

Závěr sobotního večera pak vyplnila legendární straight edge kapela EARTH CRISIS. Ta budila kontroverze již před Fluffem vzhledem k tomu, že někdo vytáhl staré rozhovory, ve kterých se kapela trochu zamotala do problematiky textů a někdo si to vyložil tak, že straní zákazům potratů, o čemž bych si dovolil říct, že je modus, který by byl vnímán běžným návštěvníkem Fluffu jako zásah do ženských práv. Na EARTH CRISIS tak během setu přilétl nějaký ten plný kelímek či tampón. EARTH CRISIS drhnuli primitivnější, těžkotonážní old school hardcore, vzhledem k jejich věku velkej respekt. Pro mě to však po dni, kdy mnoho kapel nechalo na scéně tělo i duši působilo lehce unyle. 

Hlavní scéna je zavřená a na té stanové se rozjíždí set německý grindcorový buldozer YACOEPSAE. Peklo od prvního tónu, stan praská ve švech a unitř je horko, vlhko a skvělej smrádeček. Takhle před koncem si nechal obrousit hlavu touhle ostrou radlicí, to je velká paráda. Ke konci setu se stagedivuje každou sekundu, téměř se stojí fronta.

Strhává se lijavec a tak se přesouvám od stanu hoperského do duhového. V tom se to velmi slušně rozjíždí, Lorok řeže beaty celkem zostra a stan se mění na opocenou tělocvičnu, páč se prostě nějde přestat hejbat. Zábava bohužel končí s One Man projektem zvaným HOLY. Klučina v kloboučku zkouší zpívat, ale moc mu to nejde a pak zkouší hrát a taky mu to moc nejde. Trochu se mi zdá, že tu citelně chybí živé bandy z venku, které mě usadily v minulých rocích.

V sobotu mě v rámci Fluffu čekalo tradiční zpestření v podobě hip hop párty v menším stanu jménem Infoshop hned naproti vstupu, kde se normálně přes den konají přednášky a občas folková vystoupení. Na hip hop párty se objevila nejvýraznější jména českého politicky angažovaného rapu, přičemž roli hlavní hvězdy sehrál portugalský straight edge vegan GAEA. GAEA samozřejmě většinu skladeb rapoval v portugalštině, ale jeho skills jasně potvrdila skladba anglická – straight edge hymna, dobrá výslovnost, kdy bylo možno chytat text v reálném čase a zároveň dobře dávkované a vypointované sdělení schopné utáhnout posluchačovu pozornost. Základní umění MCho má GAEA rozhodně zmáknuté.

Kromě něj jsme mohli vidět POTMĚ, rapperku proslavenou například tím, že se odvážila s bednou rapovat přímo v davu demonstrantů islamofobní demonstrace, kterým rapovala skladbu "Uprchlíci nemůžou za vaše posraný  životy!". POTMĚ je známá ne zrovna kvalitními nahrávkami, o to víc mě překvapil poetický, sebejistý a velmi dobře sedící projev během živé show. KOLONA nedávno vydal nový mixtape "Krádež" s hromadou hostů. Živě ho pak doprovodila zpěvačka i rapperka v jedné osobě, ale také velmi slušný beatboxer. KOLONA svou angažovanou, ale zároveň velmi relaxovanou show strhl publikum zdaleka nejvíc. Do mozaiky zapadá hardcore hiphopová crew MEMENTO MORI z Havlíčkova Brodu, která nepřijela v kompletní sestavě, ale o to více nakládala. Speciální bodíky bych dal DJ Zahymu nejen za práci za pultem, ale hlavně za rap – když se ujal mikrofonu, bylo vše v naprostém pořádku od hlasu přes práci s jazykem až po schopnost dostat posluchači sdělení pod kůži.

RIP, Radalf